Historie obce Vápenný Podol

Již jméno „Podol“ vysvětluje polohu osady. Jednotlivá stavení se dříve rozkládala a i v současné době se obec rozkládá „ po dole“ (dolině). Díky mohutným ložiskům šedého zrnitého vápence, z něhož se pálí vápno, se Podol nazývá „Vápenný“. Obec se skládala z několika obcí: Vápenný Podol, Nutice, Boukalka, Nerozhovice, Cítkov, Hrbokov.

Vápenný Podol patřil odedávna do vlastnictví pánů ze Zaječic, z nichž nejznámější byl Přibík ze Zaječic, který byl v roce 1319 poslán před zemský soud za krádež. Později seděli na Zaječicích páni ze Šternberka a po nich držel toto panství primátor města Chrudimi Viktorin z Kunčího. Po jeho smrti v roce 1490 vládl statkem jeho syn Jan. V roce 1513 byl Vápenný Podol prodán Mikuláši Trčkovi z Lípy, v jehož držení dlouho tento statek nebyl. Ještě koncem 16. století přešel Vápenný Podol a jeho osady do vlastnictví Václava Plesa Heřmanského a jeho manželce Elišce Andělce z Konovce, kteří byli pány ve Stolanech. Po smrti Václava Plesa v roce 1603, po kterém zůstalo mnoho dluhů, ujal se části statku císař Rudolf II., který dne 26. února 1608 prodal statek Stolanský panu Ladislavu Berkovi z Dubé. Berka připojil statek Stolanský k panství Městeckému. Po smrti Ladislava v roce 1613 se ujal panství jeho syn Jan Jetřich, který záhy zemřel a panství Heřmanova Městce a připadlo sestře Anně Marii, hraběnce Khyslové. Dne 10. dubna 1661 prodala toto panství Janovi ze Šporku. Tento hrabě (od roku 1666) zemřel v roce 1679 a je pochován v Kuksu. Za Jana Josefa , syna Ferdinanda Leopolda, byly obnoveny v Podole lázně. V roce 1788 za Jana Václava, hraběte ze Šporku, byl postaven ve Vápenném Podole kostel zasvěcený svatému Václavu. V roce 1797 bylo panství Heřmanoměstecké prodáno Ottovi, říšskému hraběti von Greiffenklau. Za tohoto pána byla vystavěna lázeňská budova. Od dědiců hraběte von Greiffenklau koupil panství v roce 1828 vlastenec kníže Rudolf Kinský ze Vchynic a Tetova za 730 000 zlatých. V roce 1855 nastoupil vládu nad svými statky Ferdinand Bonaventura Kinský.

Lázně ve Vápenném Podole

Na úpatí vrchu, který vystupuje jihovýchodně od Podola, vytékal ze země mohutný léčivý pramen, který byl využíván nemocnými již od roku 1659. Dle ústního podání stála u pramene kaplička se čtyřmi kamennými sloupy.

Chemickým rozborem se zjistilo, že voda z tohoto pramene obsahovala v 8 lékárnických librách mimo kyselinu uhličitou 13,5 gramu síranu vápenatého, 8,5 gramu chloridu vápenatého, 1,75 gramu síranu hlinitého a 7,25 gramu síranu sodného.

 Podolskou vodou se léčily tyto nemoci:

• kožní nemoci všeho druhu
• všechny způsoby dny a rheumatismu
• chudokrevnost
• nemoci jater, sleziny, ledvin a měchýře
• zastaralé otekliny a hlízy
• zánět očí

Lázně byly také nazývány Lázněmi svatého Václava a měly slavnou pověst. Dokazuje to také knížečka od MUDr. Jana Adama Veitka vydaná v roce 1725 v Praze pod názvem Thermae Podolenses a novo nesurgentes beato Venceslav votae. V knížce se uvádí velké množství vyléčených pacientů.

Vápencové lomy

Více než lázně byly známy vápencové lomy . Již v 16. století se mluví o „rozsáhlých lomech vápencového kamene“. Lomy se rozkládaly v obvodu osad Podola a Nutic až téměř k Cítkovu a na druhé straně k Boukalce a až k Prachovicům. Lomy obsahovaly šedý vápenec, zrnitý mramor.

Dnem 1.7.1965 končí téměř 400letá historie vápencových lomů a s nimi spojená výroba podolského vápna. V souvislosti se stavbou nové cementárny v Prachovicích se lomy v okolí Podola zavážejí a s nimi mizí i dvě jezírka s průhlednou uhličitou vodou.

Kostel a fara

Na základě reforem císaře Josefa II byl postaven kostel svatého Václava ve Vápenném Podole v roce 1788. (více o historii kostela) Dříve byl farní kostel v Hrbokově, ke kterému Vápenný Podol a jeho osady náležely. O něm je zmínka již ve 13. století.

V roce 1874 byly na nově upravené věži kostela postaveny hodiny. V roce 1892 byly na kůr pořízeny varhany stavěné věhlasným návrhářem Petrem z Prahy. Staré varhany byly přeloženy do hrbokovského kostela.

Škola

Obecná škola byla ve Vápenném Podole založena v roce 1796. Dozor nad vyučováním do roku 1869 vedla duchovní správa. Říšským zákonem ze dne 25. května 1868 přešlo řízení vyučování a vychovávání na stát. Byla založena místní školní rada. Původní budova stála v severní části obce a obsahovala jednu učebnu a byt pro učitele. Jelikož dětí přibývalo, byla v roce 1876 postavena nová škola. V přízemí byly 2 pokoje , kuchyň, komora a sborovna, v poschodí byl kabinet pro pomůcky a 2 učebny.

Školní rok 1974/1975 byl posledním rokem školní docházky. Počet dětí klesl pod 15, a proto odbor školství dne 1.9. 1975 školu uzavřel.

Železnice

Neustálým zvyšováním těžby vápence a rozvojem vápenického průmyslu se začalo uvažovat o výstavbě železnice z Přelouče do Vápenného Podola s křídlem do Prachovic. Přípravné práce byly provedeny v roce 1880 a 1881 a samotná stavba provedena v roce 1882. Slavnostní provoz byl zahájen 18.října 1882. Osobní vlak jezdil jednou denně a nákladní dle potřeby několikrát denně.

Dne 14. ledna 1978 byla téměř po stoletém trvání železniční doprava do naší obce zrušena.

Spolek dobrovolných hasičů

Dne 27.prosince 1878 byl založen v obci sbor dobrovolných hasičů. Ke sboru se přihlásilo 30 členů. Stanovy byly schváleny 9. května 1879. Po vycvičení sboru panem Vilímkem z Týniště se uskutečnilo dne 16. března 1879 první veřejné cvičení za účasti sborů ze Seče, Heřmanova Městce a Ronova.

Sbor byl vybaven čtyřkolovou stříkačkou od firmy A. Smekal v Praze, veškerým lezeckým a bouracím nářadím a vozem requisitním, pořízeným v roce 1882.