Železnice ve Vápenném Podole

Povolení ke stavbě a provozování železnice „Přelouč – Heřmanův Městec s odbočkami do Prachovic a Vápenného Podola bylo vydáno v říjnu roku 1881. Se stavbou bylo započato následující rok v březnu. Trať byla stavěna se dvěma zakončeními. Hlavní z Přelouče do Vápenného Podola a odbočující v Tasovicích do Prachovic. Bylo třeba vykonat velké terénní úpravy, zejména v podhůří Železných hor. Stavitelům navíc nepřálo počasí a vytrvalé deště způsobily několik sesuvů půdy. Přesto však stavba postupovala velmi rychle. Již v první polovině srpna 1882 byly téměř všechny stavby hotové. Trať byla charakteristická svým velkým stoupáním. Na podolské větvi dlouhé 2,3 km dosahovaly sklony až 33,5 promile, což si v praxi můžeme představit tak, že se na každých 1000 m zvedne horizont o 33,5 metrů.

Dne 25. srpna 1882 vyjel na tuto trať slavnostní vlak z Přelouče, byť zatím jen do Heřmanova Městce. Do Vápenného Podola pak přijel první spoj až 28. září kolem poledne. Byl sestaven ze dvou osobních a tří nákladních vozů, tažených parní lokomotivou. Vlaková souprava byla ozdobena chvojím a prapory. Při vjezdu vlaku, který byl očekáván velkým shromážděním občanů obce, školními dětmi, kapelou, starostou obce a farářem, byla zahrána rakouská hymna. Po zastavení přijal vlak správce stanice Josef Czizsiský a potom následoval projev faráře Kunzeho. Po odstavení nákladních vozů se vlak asi za jednu hodinu vrátil do Heřmanova Městce.

14. října téhož roku byla provedena zkouška všech mostů na trati a 17. října 1882 bylo uděleno konečné povolení k provozu. Trať z Vápenného Podola do Kostelce byla považována za hlavní, odbočka z Tasovic do Prachovic za trať přípojnou. Následujícího dne, tedy 18. října, byla slavnostně zahájena osobní i nákladní doprava na trati Přelouč – Heřmanův Městec – Vápenný Podol.

Vápenný Podol (do roku 1918 zněl název stanice Vápenný Podol – Kalkpodol) míval tři koleje a později jednu krátkou kusou vedoucí z koleje č. 2 směrem k výpravní budově. Nechybělo skladiště a dlouhá nakládací rampa. Z koleje č. 3 odbočovala později vystavěná vlečka vápenky České obchodní společnosti (se třemi výhybkami, dvěma vedlejšími kolejemi a kolejovou váhou, která se dochovala dodnes, a později odvratnou kolejí). Na konci kolejiště byla postavena staniční budova s čekárnou, menší kanceláří a bytem pro správce stanice.

Největší přeprava ve stanici Vápenný Podol byla v letech 1924 - 1936, kdy probíhala výstavba přehrady na řece Chrudimce v Seči. Mimo kamene byl všechen stavební materiál vykládán ve stanici Vápenný Podol. Poměrně silná zde byla i přeprava osob, neboť obec v té době byla i známé lázeňské letovisko. Jízda vlaku na trati Vápenný Podol – Tasovice oběma směry byla složitá. Při jízdě do kopce v obloucích o poloměru 150 m musel strojvedoucí jet velmi citlivě, aby nedocházelo k prokluzování kol a pára vydržela až do Podola. Při jízdě zpět musel strojvedoucí velmi rozvážně brzdit soupravu, aby nevyčerpal vzduch v brzdícím zařízení a bezpečně zastavil v Tasovicích.

Téměř nulová nákladní doprava, havarijní stav svršku a náročné sklonové poměry vedly Federální ministerstvo dopravy tehdejší ČSSR k tomu, aby svým opatřením č.j. 21229/77-022 ze dne 16. listopadu 1977 zrušilo část celostátní dráhy Přelouč – Prachovice v úseku Tasovice – Vápenný Podol. Poslední motorový vlak odjel z Vápenného Podola 14. ledna 1978. V roce 1980 byla trať v délce dvou kilometrů vytrhána a výhybka v Tasovicích zrušena.

Pozůstatky odbočné větve z Tasovic do Vápenného Podola nejsou velké. Dochoval se pouze klenutý mostek u Tasovic a dále zarostlý násep se stoupáním 33,5 promile. Původní výpravní budova v Podole slouží jako rodinný dům.