Z historie
Vápenný Podol se skládal z několika místních částí: Vápenný Podol (často také „Podol Vápenný“ nebo „Podol“), Nutice, Boukalka, Nerozhovice, Cítkov a Hrbokov.
Vznik této obce dle dostupných historických pramenů nelze přesně určit. V archivech se sice zmiňují o osadách jménem Podol, Podolí nebo Podolé již před r. 1513, ale toto jméno mělo v té době v Čechách 21 osad.
Jméno „Podol“ vysvětluje polohu osady. Jednotlivá stavení se dříve a i nyní rozkládají „po dolině“ a tak se dá usoudit, že vzniklo jméno „Podol“. „Vápenný“ se Podol nazývá proto, že se tu kolem rozkládala mohutná ložiska šedého zrnitého vápence a mramoru, z něhož se pálilo od dávných dob vápno.
Vápenný Podol (či také Podol Vápenný) patřil odedávna ke zboží pánů ze Zaječic. Nejstarší a nejznámější držitel Přibík ze Zaječic byl v r. 1319 předveden před zemský soud za loupež. Později majiteli Zaječic byli páni ze Šternberka, z nichž nejznámější Jan (1440 – 1466) byl věrným přívržencem svého příbuzného Jiřího z Poděbrad, slavného českého krále. Po Šternbercích držel Zaječice soused a primátor města Chrudimi, Viktorin z Kunčího.
Po jeho smrti vládl statkem moudrý a rozšafný jeho syn Jan. Měl učený svazek s Viktorinem ze Všehrd. On v r. 1513 prodal „své dědictví ve Vápenném Podole, Cítkově, Nuticích, Lánech i s lukami, platy, rybníky, vápennými horami“ Mikuláši Trčkovi z Lípy na Lichtenburce.
Od tohoto data se uvádí ve státním archivu existence této obce, i když jistě vznikla dávno před tímto datem jako ostatní obce.
Od r. 1534 pánem lichnického panství a tím i Vápenného Podola se stal Zdeněk Trčka z Lípy. Ten prodal dne 21. června 1539 Lichnici Janu Trčkovi ml., který byl v listinách nazýván též jako Trčka Lichtenburský. Jeho manželkou se stala Majdalena Žehušická z Nestajova. Trčka Lichtenburský odporučil Lichnici a skoro celé své ostatní panství strýci Vilému Trčkovi, synu Mikuláše Trčky z Lípy a na Vlašimi. Zemřel 19.března 1550 v Opočně. Vilém Trčka z Lípy a na Veliši v r. 1556 přijal své dědictví, jež obsahovalo vsi: „Skupice, Janovice, Zbihňovice, Cítkov, Sušice, Slavkovice, Zhody, Prachovice, Tasovice, Podol Vápenný, Nutice a dvory jeho kmetcí s dědinami ornými i neornými, lukami, lesy, porostlinami, horami, doly, skalami vápennými, krčmami, robotami, rybníky, vodotočinami, lidmi osedlými i neosedlými aneb z těch gruntů zběhlými“.
Ještě koncem 16. století přešel koupí Podol Vápenný a okolní osady Nutice, Cítkov, Boukalka, Chrbokov panu Václavu Plesovi Heřmanskému ze Sloupna a jeho manželce Elišce Andělce z Ronovce, kteří byli pány ve Stolanech. Václav Ples zemřel v r. 1603. Po něm zůstal syn Zigmund Jan. Poněvadž na zboží Stolankém zůstalo mnoho dluhů, ujal se části statku po smrti Václava Plesa Heřmanského císař Rudolf II. Zbytek držel syn Zigmund Jan, ne však nadlouho. Vše prodal Štěpánovi Jiříku ze Šternberka na Postoloprtech. Avšak i ten zanedlouho prodal toto zboží císaři Rudolfu II., který spojil statek Stolany s Pardubickým.
Dne 26. února 1608 prodal císař zboží Stolanské panu Ladislavu Berkovi z Dubé. Berka připojil zboží Stolanské, k němuž i Vápenný Podol patřil, k panství Městeckému. Od této doby tato panství zůstala spojena.
Paní Eliška, choť Ladislava Berky, odkázala dne 13. února 1606 panství heřmanoměstecké svému manželovi Ladislavu. Zemřel na městeckém zámku v r. 1613. Zůstaly po něm nedospělé děti: Zdeněk Leopold, Jan Jetřich a Anna Marie. Po jeho smrti bylo panství spravováno v důsledku nezletilosti synů poručníkem Lvem Burianem Berkou z Dubé (1613 – 1624). Po dosažení plnoletosti se ujímá dědictví nejstarší syn Jan Jetřich Berka z Dubé (1624 – 1636+). Jan Jetřich zemřel brzy. Po jeho smrti připadlo panství Heřmanova Městce a Stolan jeho sestře, hraběnce Anně Marii Khyslové (1636 - 1661+).
Dne 10. dubna 1661 prodala hraběnka panství Heřmanova Městce a Stolanské Janu Karlu Šporkovi, který byl od r. 1666 hrabětem a měl toto panství v držení v letech 1661 – 1679. Tento pověstný generál učinil pro Městec, v němž také sídlil, velmi mnoho dobrého. Byl pánem přísným ale i spravedlivým. Zemřel 6.srpna 1679.
Po jeho smrti přebírají panství mladší syn Ferdinand Leopold hrabě Špork a poté jeho bratr František Antonín. Ferdinand umírá v r. 1711. Zanechává po sobě syny: Jana Josefa, Michala, Antonína a Jana Rudolfa (světící biskup pražský).
Jan Josef hrabě Špork (1711 – 1749) obdržel brzy po smrti svého otce heřmanoměstecké panství. Stal se tajným císařským radou a také hejtmanem Chrudimského kraje. V mládí hodně cestoval. Hrabě velmi dbal o lázně v Podole. V této době zde dochází k velkému rozkvětu těchto lázní. Dal zde vybudovat několik lázeňských budov a v roce 1726 kapli sv. Václava. Nejmladší ze čtyř jeho bratrů Jan Rudolf hrabě Špork se stal světícím biskupem pražským. Na zámku v Městci byl častým hostem. Byl také velmi zadobře se svým strýcem Františkem Antonínem, který Městec rád navštěvoval a miloval též lázně ve Vápenném Podole.
Po Janu Josefovi Šporkovi dědí panství v r. 1749 jeho syn Jan Václav hrabě Špork (1749 – 1794). Vystudoval práva, stal se radou a byl také ředitelem komorní a dvorské hudby ve Vídni. Vystavěl kostel sv. Bartoloměje v Městci (1756 – 1761), provedl přestavbu zámku (1770 – 1784). Za jeho vlády byl v r. 1788 postaven v Podole kostel zasvěcený sv. Václavu. Jan Václav hrabě Špork prodal panství Heřmanův Městec v r. 1794 Filipovi Antonínovi Karlovi, svobodnému pánovi z Greiffenklau (1794 – 1823+) za 575.000 zl. Za jeho vlády byla přestavěna v Podole v r. 1802 koupelová lázeňská budova a i jinak bylo dobře postaráno o zvelebení lázní.
Po smrti barona dědí panství synové Otto Filip a Filip Antonín Karel (1823 – 1825+), svobodní páni z Greiffenklau, oba vojáci. Po smrti Filipa Karla drží panství Elisabet z Greiffenklau (1825 – 1828), manželka Filipa Antonína Karla, se synem Ottou Filipem z Greiffenklau.
Od dědiců hraběte z Greiffenklau koupil panství městecké v r. 1828 kníže Rudolf Josef Kinský (1828 – 1836+) ze Vchynic a Tetova za 730.000 zl. V mládí studoval práva, byl také vlastencem. Přátelil se s Jungmannem a Šafaříkem. Podporoval i chudý lid a snažil se je zaopatřit pracemi na různých stavbách v Městci. Rád navštěvoval lázně ve Vápenném Podole, které v té době velmi prosperovaly. V lednu r. 1836 umírá.
Po něm zůstaly nezletilé děti (tři dcery a jeden syn). Panství dědil syn Ferdinand Bonaventura Kinský (1855 – 1904+), který však nebyl plnoletý. Z tohoto důvodu správcovala panství jeho matka Vilemína Alžběta Kinská, rozená hraběnka Colloredo-Mansfeldová (1836 – 1855), která byla jeho poručnicí. Po jeho smrti v r. 1904 zdědil panství jeho syn kníže Karel Ferdinand Kinský (1904 – 1919+).
V r. 1905, na žádost podanou obecním představenstvem, byly výnosem ministerstva vnitra spojeny obce Nutice a Podol v jednu obec s názvem Vápenný Podol. Číslování domů v Podole se nezměnilo, zato číslování domů v Nuticích následovalo podle postupných čísel za číslováním v Podole.
„Dle výnosu zemské správy politické v Praze ze dne 9. ledna 1920, č. A 2050/2. č. zem. spr. pol. 2453 sdělilo výnosem ze dne 29. prosince 1919 č. 64904/19 ministerstvo vnitra, že povoluje jménem vlády na základě zmocnění daného jemu usnesením ministerské rady ze dne 30. července 1919 ve smyslu § 23 zákona ze dne 7. února 1919 č. 76 sb. zák. a nařízení rozloučení obce Vápenného Podola ve dvě místní obce:
1. Vápenný Podol, sestávající z osady Vápenného Podola, Cítkova a Nerozhovic a
2. Hrbokov, obsahující osadu téhož jména a to v mezích dosavadních jejich katastrů“.
