vápenictví a lomařství

Vápencové lomy ve Vápenném Podole mají bohatou historii sahající až do 16. století. První zmínky o těžbě vápence pocházejí z roku 1577, kdy se lomy rozkládaly v okolí osad Podol, Nutice a Prachovice. Podolský vápenec byl známý svou kvalitou a byl používán na významné stavby, jako například mausoleum pro císaře Leopolda II. ve Vídni z roku 1793. Hlavní oltář chrámu sv. Salvátora v Chrudimi a umělecký oltářní podstavec v zámku Kačina u Kutné Hory jsou rovněž vyrobeny z podolského vápence. Mnoho krásných pomníků a náhrobků v blízkém i dalekém okolí je také z tohoto kvalitního materiálu.
Těžba vápence byla v minulosti velmi namáhavá a primitivní. Používaly se dřevěné a později železné klíny a balvany se roztloukaly železnými palicemi. V zimě se na skále muselo topit, aby se vápenec mohl lámat. Od roku 1850 se k trhání používal střelný prach a od roku 1874 dynamit. Původně se vápno pálilo v malých pecích a jamách, kde se používalo dříví, což velmi zatěžovalo okolní lesy.
Vápno se prodávalo buď na místě, nebo se hned rozváželo. Nejčilejší obchod s vápnem byl od roku 1846, kdy se stavěly dráhy, a později při stavbách cukrovarů a škol.
V roce 1872 byl ve Vápenném Podole založen „První spolek k vyrábění vápna“, který postavil vápenku o dvou pecích. V roce 1873 byl založen druhý akciový spolek. Obě společnosti se později spojily a těžba vápence a výroba vápna se dále rozvíjela. Hlavní rozvoj těžby vápence a pálení vápna spadá do konce 19. a počátku 20. století. Značný vliv na tento rozvoj měl objev saturace (zjednodušeně řečeno proces odstranění nežádoucích látek a zvýšení kvality suroviny při výrobě cukru) v cukrovarnictví. Ve východočeských cukrovarech tak nastala velká poptávka po zdejším vápenci, který byl svým chemickým složením pro tyto účely velmi vhodný. K rozvozu vápence a vápna byla vedle koňských potahů používána i nově vybudovaná železniční trať z Vápenného Podola do Heřmanova Městce a Přelouče (1882).
V květnu 1913 začala ve Vápenném Podole podnikat „Česká obchodní společnost“ z Ústí nad Labem. Převzala lomy F.V. Fialy z Hradce Králové, dále zakoupila lomy A. Slavíka, pana Kulhavého a Jaroslava Pavlíčka a zažádala o odprodej obecního lomu. V lednu 1914 vykoupila majetek firmy D. Berl ve Vápenném Podole, v květnu zbourala bývalý Berlův statek a již v červnu téhož roku začala s výstavbou moderní kruhové vápenky s kapacitou 40 t/den a vysokou kvalitou vápna v dolní části obce v blízkosti vlakového nádraží. V prosinci téhož roku byla dokončena stavba pece s komínem vysokým 42 m. Velmi ceněné bylo pro svoji výbornou kvalitu podolské kusové vápno.
V roce 1915 se započalo se stavbou železniční odbočky k nové vápence. V roce 1916 se začalo se stavbou tunelu do skal u rodinného domku s č.p. 14 na návsi v dolní části obce. Horní šachtová vápenka u hřbitova byla zbořena okolo roku 1965. Na jejím místě dnes stojí prodejna potravin. Kruhová pec u nádraží byla v provozu do roku 1965. Po jejím vyřazení zt provozu dne 1.7.1965 tak skončila téměř čtyřsetletá historie podolských lomů a s ní spojená výroba podolského vápna. Do roku 1976 byla vápenka zbořena, a nakonec také odstřelen i její 42 m vysoký komín. Z pozůstatků betonového skladu obec v roce 2007 postavila „Technické středisko pro údržbu místních komunikací a separování odpadů“.
Do dnešních dnů se dochovalo torzo nejstarší vápenky, v blízkosti kostela, která je kulturní památkou, a kde také začíná naučná stezka kolem prachovických lomů. Z kdysi bohatého ložiska vápence zůstal na památku budoucím pokolením vedle kostela sv. Václava zachovaný malý kus původní velké skály, která se nacházela uprostřed obce.