Historie vápenky – Dolní pec
Dolní pec byla založena roku 1873 zde ve sníženém zářezu na pravém břehu Podolského potoka. Jedná se o dvoušachtovou pec s vnějším vytápěním. Pec měla v horní části nad korunou jen nízké nástavce, byla tedy vždy bez komínů. Vápenec se navážel z východu po vodorovném mostě. Most byl od podélné osy pece vyosen k severu, podobně jako zachovaný rumpál na západní hraně koruny pece. Vápenec se z lomu na temeno haldy dopravoval ještě v roce 1938 šikmou kolejovou zemní lanovkou. Po roce 1938 byla starší lanovka zrušena a nahrazena novou - posunutou k východu a směřující do hlubší části lomu. Pec byla v úrovni přízemí (dnes částečně pod terénem). V úrovni vybíracích otvorů (dva na severní a dva na jižní straně) byla pec ze všech čtyř stran obepnuta konstrukcí vytvářející plošinu. Též v úrovni 1. patra (úroveň přikládacích otvorů) byla plošina. Konstrukce byla patrně dřevěná sloupová - dřevěné štenýře (svislé dřevěné konstrukční prvky). Pouze na západní straně byla snad v úrovni přízemí zděná obvodová zeď. Mezi lety 1968-1975 byla výrazně změněna terénní konfigurace stavbou nové zvýšené panelové cesty u pece. Stavba souvisela s probíhajícím zavážením návesního lomu skrývkou z rozšiřování lomu prachovického.
Od roku 2023 se postupně připravuje dokumentace k rekonstrukci této technické památky. Budoucí stav po rekonstrukci lze vidět také na fotografiích.
V centru Vápenného Podola se nalézalo několik lomů různých velikostí o hloubce od 30 do 70 metrů. Nedaleko samotné vápenky byl lom o hloubce cca 50 metrů s jezírkem (též zaplaveným lomem) hlubokým dalších 15 metrů. K zaplavení lomu a vzniku jezírka došlo v roce 1941 a touto činností byl přerušen pramen léčivé vody do původních místních lázní (již v roce 1600 bratři Trčkové z Lípy začali tuto léčivou vodu využívat a dali vzniknout lázeňství ve Vápenném Podole). Vlastní jezírko se nepodařilo nikdy vyčerpat, a to ani po třech měsících čerpání dvěmi elektrickými čerpadly. Část centra obce, tzv. Kýpa, byla uměle vytvořena v roce 1975, kdy asi 20 nákladních aut nepřetržitě ve dne i v noci místo zaváželo materiálem ze skrývky lomu Prachovické cementárny.
K výrobě vápna v obci docházelo postupně ve třech vápenkách. První je technickou památkou a je dochována na tomto místě. Druhá byla šachtová s plnění shora za pomoci výtahu (v místě dnešní prodejny potravin). Třetí, nejnovější vápenka (u bývalého vlakového nádraží), pracovala na principu podobném jako u vypalování cihel. Vápenec byl zavážen do kruhového tunelu, po jehož zaplnění se část zazdila a shora se vpouštěl uhelný prach (mour).
