Již v 16. století (r. 1577) se v historii mluví o rozsáhlých vápencových lomech u Podola, Nutic a Prachovic. Lomy se rozkládaly v obvodu osad Podol a Nutic až téměř k Cítkovu.Na druhé straně k Boukalce a až k Prachovicím. V jakém množství a do jaké hloubky a délky vápenec sahá se lze dočíst v geologii Dr. prof. J. Krejčího, který důkladně prozkoumal podolské lomy.
Podolský vápenec se těšil dobré pověsti. V r. 1793 bylo z něho vytesáno mausoleum pro císaře Leopolda II. a odvezeno na dvou šestispřežních a čtyř čtyřspřežních vozech do Vídně. Hlavní oltář chrámu sv. Salvátora v Chrudimi a umělecký oltářní podstavec v zámku „Kačina“ u Kutné Hory je rovněž z podolského vápence. Z něho je vyrobeno i mnoho krásných pomníků a náhrobků v blízkém i dalekém okolí.
Vápenec se užíval od nejstarších dob k pálení vápna a také ke stavbám. V zápisních a gruntovních knihách se můžeme dočíst, že vápenec lámala vrchnost, které Podol a okolní obce patřily, ale i soukromníci s povolením. Takto se dělo až do roku 1848.
Lámání vápence bylo v dřívějších dobách velmi primitivní a tudíž velmi namáhavé. K lámání se používaly dřevěné, později železné klíny. Balvany se roztloukaly železnými palicemi. V zimním období se muselo na skále topit, jestliže se měl lámat vápenec. Teprve od r. 1850 se k trhání používalo střelného prachu a od r. 1874 dynamitu.
Původně se vápno pálívalo v malých pecích, jamách. K pálení se mohlo upotřebit pouze dříví. Tím ale velice trpěly okolní lesy. Vápno se prodávalo buď na místě, anebo se hned rozváželo. Obě činnosti vykonávali buď lidé „vápeníci“ domácí nebo z okolních vesnic. Nejčilejší obchod s vápnem byl od r. 1846, kdy se stavěly železniční dráhy.
Do r. 1868 se užívalo vápence jen k pálení vápna. Téhož roku začal nový život ve Vápenném Podole – začalo se obchodovat s vápencem, který se vozil do cukrovarů. Cena vápence nebyla veliká, zato se platilo za jeho dovoz.
Protože byl nedostatek dříví k pálení vápna a čím dále více se ho spotřebovalo, pomýšlelo se na to, zda by nebylo možné ve větší míře pálit uhlím. Zjistilo se, že se jinde tak děje. Tato výroba byla finančně nákladnější, vyžadovala více kapitálu, proto se zakládala družstva. Z podnětu pana Františka Musila byl založen „První spolek k vyrábění vápna ve Vápenném Podole“. Jeho členy byli v r. 1872 pp. František Musil, Josef Tomiška, Jan Pleskot, Antonín Kulhavý a Josef Christ.
Vápenka (o dvou pecích) byla postavena na pozemku z části obecním a z části patřícím p. Janu Pleskotovi, stavitelem Patleichem z Hützingu u Vídně, dle plánu Tichého. V r. 1873 byla slavnostně vysvěcena a odevzdána svému účelu. Téhož roku byl založen ještě druhý akciový spolek k vyrábění vápna, k němuž dal podnět František Pavlíček st., v té době starosta obce ve Vápenném Podole. Družstvo sdružovalo 15 akcionářů. Továrna byla postavena proti hřbitovu na pozemku Josefa Tomišky. Oběma podnikům se velmi dobře dařilo a nechtíc si spolu konkurovat, navzájem se spojily. Spojení trvalo šest let (1878 – 1884).
Hlavní rozvoj těžby vápence a pálení vápna spadá do posledního desetiletí 19. stolení a počátku 20. století. Značný vliv na tento rozvoj měl objev saturace v cukrovarnictví. Ve východočeských cukrovarech tak nastala velká poptávka po zdejším vápenci, který byl svým chemickým složením pro cukrovarnické účely velice vhodný. K rozvozu vápence a vápna byla vedle koňských potahů používána i nově vybudovaná železniční trať z Vápenného Podola do Heřmanova Městce a Přelouče (1882).
V květnu 1913 začala ve Vápenném Podole podnikat „Česká obchodní společnost“ z Ústí nad Labem. Ta převzala lomy F. V. Fialy z Hradec Králové, dále zakoupila lomy A. Slavíka, pana Kulhavého a Jaroslava Pavlíčka a zažádala o odprodej obecního lomu. V lednu 1914 vykoupila majetek firmy D. Berl ve Vápenném Podole, v květnu zbourala bývalý Berlův statek a již v červnu téhož roku začala s výstavbou moderní kruhové vápenky s kapacitou 40 t/den a vysokou kvalitou vápna v dolní části obce v blízkosti vlakového nádraží. V prosinci téhož roku byla dokončena stavba pece s komínem vysokým 42 m. Velmi ceněné bylo pro svoji výbornou kvalitu podolské kusové vápno.
V r. 1915 se započalo se stavbou železniční odbočky k nové vápence.
V r. 1916 se začalo se stavbou tunelu do skal u rodinného domku s č. p. 14 na návsi v dolní části obce.
Horní šachtová vápenka u hřbitova byla zbořena okolo r. 1965. Na jejím místě dnes stojí prodejna.
Kruhová pec u nádraží byla v provozu do roku 1965. Dne 1.7.1965 tak skončila téměř čtyřsetletá historie podolských lomů a s ní spojena výroba podolského vápna. Do r. 1976 byla vápenka zbořena a nakonec také odstřelen i její 42 m vysoký komín. Z pozůstatků betonového skladu obec v r 2007 postavila „Technické středisko pro údržbu místních komunikací a separování odpadů“.
Do dnešních dnů se dochovalo torzo nejstarší vápenky, v blízkosti kostela, která je kulturní památkou, a kde také začíná naučná stezka kolem prachovických lomů.
Z kdysi bohatého ložiska vápence zůstal na památku budoucím pokolením vedle kostela sv. Václava zachovaný malý kus původní velké skály, která se nacházela uprostřed obce.
